Strach a trnová koruna

Milé sestry a bratři, už několik neděl společně procházíme příběh pašijí. Nedávno nás text zavedl na nádvoří velekněze, kde jsme viděli scénu, která na první pohled nedávala smysl. Uvnitř paláce stál Ježíš – svázaný a bitý, ale naprosto klidný a vnitřně svobodný. Venku u ohně stál Petr – člověk zdánlivě svobodný, ale ve skutečnosti spoutaný strachem. Strachem tak velkým, že svého Pána zapřel. Petr nebyl žádný zloduch. Byl to člověk, kterému se právě hroutil svět, neustál tlak a snažil se zachránit sám sebe.

Dnes nás evangelium vede dál k Pilátovi, který – jak jsme slyšeli – nevěděl, co si s Ježíšem počít. Začal ho vyslýchat a snažil se nevidět a neslyšet pravdu, i když vnímal, že ten člověk je nevinný. Nacházíme se opět ve vládním sídle římského místodržitele Pontia Piláta. Výslech pokračuje poté, co nechal Ježíše zbičovat a potupit. Římští vojáci mu přes ramena hodili purpurový plášť, na hlavu mu narazili trnovou korunu a s voláním volali: „Ať žije židovský král!“

Vypadá to jako hrozná prohra. Proti zmučenému Ježíši stojí muž, který má v tu chvíli všechny trumfy v rukávu – zástupce císaře. Pilát moc dobře ví, že Ježíš je nevinný, a několikrát to veřejně prohlásí. Z pohledu práva by ho měl propustit. Ale neudělá to. Neudělá to ze stejného důvodu, proč zapíral Petr: ze strachu. Často si Piláta představujeme jako bezcitného člověka, ale on je – podobně jako Petr u ohně – jen člověk, který se bojí. Není to ryzí zlo. Má strach, že by ho velekněží mohli udat u císaře, že by přišel o své místo, a možná by ho to stálo i život. Jeho pozice je křehká a on to ví. Volí tedy nejsnadnější cestu, jak přežít: kličkuje před davem, až mu nakonec vyhoví. Pošle nevinného člověka na smrt, symbolicky si umyje ruce a namluví si, že prostě neměl na vybranou.

Zatímco Petr zapřel Ježíše ze strachu před služebnou, Pilát zapírá pravdu v soudní síni. Kulisy se změnily, ale podstata zůstává stejná – nepřiznaný strach. Zkusme se ptát sami sebe: Kolikrát volíme podobnou cestu? Kolikrát vidíme nespravedlnost, víme, co by bylo správné udělat, ale raději se díváme jinam? Mlčíme, protože kdybychom promluvili, riskovali bychom vlastní klid, svou pověst nebo vztahy. Naše lidskost je v tomto stejná jako ta Pilátova a Petrova.

Vraťme se však k Ježíši. Pilát ho vyvádí ven, sedá si na soudní stolici a naléhá na něj: „Nevíš, že mám moc tě ukřižovat, anebo tě propustit?“ Ježíš mu se stejným klidem, jaký měl před veleknězi, odpovídá: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry.“ Tím zcela obrací situaci. Připomíná Pilátovi, že jeho moc není absolutní. Nikdo nemá takovou moc, jakou si myslí – vždy je někdo nad ním, vždy jsou zde hranice. Nad Pilátem je císař, ale ani ten není bohem.

Skutečným soudcem je zde ten zbitý a krvácející Kristus. Vojáci si mysleli, že trnovou korunou dělají z Ježíšova kralování krutý vtip, ale evangelista Jan nám ukazuje pravdu: Přesně takto vypadá pravý Boží majestát. Bůh, v něhož věříme, nevládne tak, že by lámal své nepřátele. Boží moc se neukazuje v hrubé síle, jako u Piláta na soudní stolici na místě zvaném Gabata, ale v tom, že se Bůh dokáže postavit na samé dno k trpícímu člověku. Trnová koruna není znakem prohry, ale ukázkou té největší lásky, která se obětuje.

Bible nekončí lidským selháním. Oheň, u kterého Petr zapřel, Ježíš později proměnil v oheň u Galilejského jezera, kde mu nabídl odpuštění a nový začátek. Zde vidíme, jak vysokou cenu toto odpuštění stálo: trnovou korunu, výsměch a kříž. Ježíš tam kráčí dobrovolně a s láskou. Nechá se soudit systémem, kterému jde jen o moc, a lidmi, kteří se třesou strachem. Dělá to proto, aby zachránil své soudce – aby zachránil všechny ty ustrašené Petry i všechny Piláty v nás, kteří raději uhnou pohledem.

Bere na sebe následky našeho strachu, aby za naši zbabělost zaplatil on sám. V tom je naděje pašijí. Naše selhání, věčné vymlouvání a mytí rukou vzal Kristus na svá záda. Ten, nad kterým dav vynesl rozsudek, nás samotné neodsoudil. Naopak, svou obětí nám otevírá dveře ven z našeho strachu. Nemusíme zůstávat svázáni obavami z toho, co řeknou ostatní. Kristus nás osvobodil ke svobodě. Pohled na jeho trnovou korunu nám dává jistotu, že už ze světa nemusíme mít strach. Nemusíme dělat kompromisy na úkor pravdy ani zavírat oči před nespravedlností, protože víme, komu patříme. Patříme Králi, který vše přikrývá svou krví a posiluje nás svou láskou. Amen.

Modleme se:

Pane Ježíši Kriste, děkujeme Ti, že Tvoje láska vyhání strach. Když sledujeme příběh Tvé cesty, objevujeme, jak moc nás miluješ. Udělal jsi to, co by nikdo z nás pro druhého nedokázal. Tvá láska nemá hranic. Prosíme, dej nám ji denně poznávat a uč nás, jak ji žít v našich vztazích i v církvi. Proměňuj nás, odpusť nám a zbav nás všeho, co nás od Tebe vzdaluje. Chválíme Tvé svaté jméno. Amen.