"Stránky z knihy Jozue, které jsme přeskočili až na její závěr, vyprávějí o dobývání země, které však zahrnuje vyhlazování celých národů – mužů, žen i dětí."

Příběh o přechodu přes Rudé moře je drsným obrazem chaosu a strachu, před kterým v životě často stojíme bezradní. Zaposlouchejte se do kázání o Bohu, který razí cestu našimi osobními moři a vybojovává zápasy tam, kde my už můžeme jen s důvěrou přihlížet.

Poslední přikázání vstupuje do srdce člověka. Nemá svědky. V prvním kroku možná ani oběti. Má však člověka, který v životě druhých hledá naplnění a žádostí po nich se nechává vést.

Druhá deska desatera proto není pouhým seznamem striktních zákazů, ale pozváním do světa, kde se lidé mohou k sobě bezpečně přiblížit beze strachu o svůj život, důvěru či dobré jméno. Bůh nás skrze tato přikázání volá, abychom se z izolovaných jednotlivců stali lidmi, pro které bližní nepředstavuje limit osobní svobody, ale vzácnou příležitost k budování vztahu.

Tradičně mluvíme o dvou deskách přikázání. První obrací naši pozornost k Bohu, druhá k člověku. Ježíš to shrnul slovy o lásce k Bohu a lásce k bližnímu. Jenže co znamená milovat Boha? Možná je za tím docela obyčejná otázka: Komu důvěřuješ, člověče? Kde hledáš oporu? Na čem stavíš svůj život? Co by se muselo zhroutit, aby ses zhroutil také ty?

Začátek serie o Desateru. První věc, kterou si pořebujeme povšimnout je, že dřív než začne Bible vypočitávat přikázání do života věťících, ukazuje, že jejich zdroj - Pán Bůh je ten, kdo vůči člověku projevil věrnost první.

O tom, že skutečný charakter člověka se pozná podle toho, jak naloží se zranitelností druhého. A také o tom, proč víra není jen pasivní čekání.

Po hořkém návratu do Betléma musí Noemi s Rút čelit tvrdé realitě chudoby a odkázanosti na milost druhých.

Od června do července budeme číst knihy Rút a Ester

Pavel píše filipskému sboru z místa, kde by člověk čekal spíš ticho a rezignaci než radost. Jeho svět se zmenšil na několik kroků mezi ním a stráží, a přesto mluví o evangeliu, které se nezastavilo. Prorok Izajáš připomíná, že Boží slovo se vrací naplněné, a apoštol Timoteovi svědčí, že Boží slovo není spoutané. A právě to dnes slyšíme: i tam, kde je náš život omezený, kde se prostor zúžil a síly došly, Boží slovo neztrácí dech. Kristus není zastaven ani tehdy, když jsme zastaveni my.