Kázání na Jan 4,46-5,18. Musí být víra vždy aktivní a silná? Nebo má Bůh řešení i pro chvíle, kdy už jen bezvládně ležíme? Podívejte se s námi na dva různé příběhy uzdravení, které spojuje jediné: svrchované Boží slovo, které vstupuje do lidské krize a dává život tam, kde jsme to už vzdali.

Setkání Ježíše se samařskou ženou u studny není moralistickým příběhem o selhání, ale hlubokým svědectvím o přijetí. Tam, kde se lidské „studny“ vyčerpají a trauma izoluje, vzniká prostor pro nový pramen – vztah, který dává hodnotu a svobodu.

"Je to klíčový moment: až doteď lidé věřili, že si Boha musí udobřit krví zvířat. Ale Ježíš říká: Konec. Už nebudete hledat Boha v kameni, ale v živém vztahu ve mně."

Biblický text nám připomíná Světlo, které nelze pohltit ani v nejdelší noc. Přečtěte si kázání o Bohu, který se rozhodl nebýt jen kosmickou hádankou, ale stal se Slovem, kterému rozumí každé srdce.

Hledáte vhodná slova k zahájení štědrovečerní večeře? Připravili jsme pro vás jednoduché zamyšlení, které vnáší do vánočního shonu klid a vrací pozornost k tomu podstatnému – k našim vztahům a k Boží lásce.

Žijeme ve světě transakcí, ale Bůh nabízí milost zadarmo. Zjistěte, proč je lepší být půdou, která přijímá vláhu, než se vyčerpávat snahou zasloužit si Boží lásku.

Tento text ukazuje, že i když se ocitneme v ‚exilu‘ situací, které jsme si nevybrali, Bůh nás vede k tomu, abychom v nich žili s nadějí, hledali pokoj kolem sebe a důvěřovali Jeho přítomnosti.

Prorok Izajáš i evangelista Matouš nám připomínají, že světlo nepřichází až na konci cesty, ale do tmy, ve které právě jsme. Co to znamená pro nás dnes? Jak může světlo proměnit náš život? O tom je následující zamyšlení. „Tma je skutečná – ale Bůh ještě neskončil.“