Sborový dopis - Velikonoce 2025

Vstal, není tady! Žije!

Jsme v dnech, které nejsou pro církev jen svátky jara, nejsou jen nadějí na teplé léto, na rozkvetlé stromy a kvetoucí louky. Jsme v dnech, kdy s církví voláme radostné Hosana (Mt 21,9) – a přesto v těchto dnech, v této chvíli, voláme s pocitem smutku a hlubokého uctívání, protože právě teď na Golgotě Kristus kráčí cestou bolesti, cestou utrpení a odsouzení. A v tomto odsouzení, v této paradoxní cestě, nacházíme všichni novou šanci. Možná to zní neobvykle, možná krutě, ale právě zde – v tom nejtemnějším bodě – se rodí nový život.

V jeho smrti je náš život (1J 5,11). Je to tato zdánlivá krutost, která se stává největším darem. Je to pravda, která se v našich životech neustále ukazuje jako proměna. Pro mnohé je bolest a utrpení něčím, co je třeba odmítnout, něčím, co je třeba zvrhnout. A přesto, v této chvíli, která se na první pohled zdá být zničující, se skutečně rodí nový smysl pro život, pro lásku, pro naději. U Ježíše to není to pro nás škodolibost, není to výsměch – je to něco úplně jiného.

Velký pátek a Velikonoční neděle nejsou chvílemi, kdy bychom se radovali z utrpení druhých. Není to okamžik, kdy bychom měli být spokojeni s tím, že někdo jiný trpí a my jsme mimo toto utrpení. To by byla pouze laciná útěcha, útěk od skutečného smyslu. Ne. Památka Velkého pátku nás vyzývá zastavit se a hluboce reflektovat nad tím, co znamená záchrana, kterou nám přináší Kristus. Je to výzva, abychom se na chvíli vzdálili od svých každodenních starostí, od povrchní touhy a pokusili se pochopit, co se děje v tomto velkém tajemství.

Tam se totiž zjevuje bohatství slávy, které se dostává každému z nás v Ježíši Kristu. Je to pokorná cesta, která nás nejen vyzývá k větší pokoře. Tento dar není jen pro nás samotné, ale je to dar pro celý svět. Dar ve jménu lásky. Je to výzva následovat Krista, který kráčel cestou potupy místo nás všech. To vše, co Kristus udělal na kříži, nám ukazuje, že v okamžiku, kdy se zdá, že vše je ztraceno, se ve skutečnosti děje něco mnohem většího a hlubšího.

A ticho pátku se proměňuje v radost života v neděli. V neděli, kdy ten, co šel cestou potupy vstal k nové radosti, k životu a budoucnosti. On a s ním všichni, kteří v nej doufají. Tato radost není jen o vnějším štěstí. Rodí se z poznání, že jsme v Kristu, že jsme obdarováni Jeho láskou a že Jeho vzkříšení je i naším vzkříšením. Duchovně i tělesně.

Proto vás přátelé zvu, abychom v těchto dnech Velikonoc nezůstali jen u vnější oslavy jara, ale abychom se zastavili a do hloubky si uvědomili, co nám Kristus daroval a že to může být zdrojem naši radosti na každý den. Vstal, není tady! Žije! Přeji Vám požehnané dny Velikonoc, které nám přinesou povzbuzení k životu v plnosti a pokoji, který přesahuje vše, co si dokážeme představit.

– Emil Hankovský, sborový farář

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé.

V úvodu bych Vás rád pozdravil a chtěl Vás v krátkosti informovat o tom, co se ve sboru děje.

Ve výhledu do budoucnosti nás nejvíce trápí finanční zajištění fungování sboru. Stále ještě církev dostává podporu od státu na platy kazatelů, ale tato částka rok od roku klesá a zanedlouho skončí úplně.  Klademe si otázku, zda se s novou situací dokážeme vyrovnat. Sice nyní máme úlevu od plateb Personálního fondu. Tato úleva postupně klesá a v roce 2029 budeme muset platit celou výši Personálního fondu. Z výsledků hospodaření loňského roku vyplývá, že jsme skončili s minimálním přebytkem v řádu několika málo tisíců korun. Pokud bychom měli platit Personální fond, tak bychom skončili ve schodku téměř 300 000,-Kč. Naše finanční rezerva, kterou sbor získal díky velkorysým darům některých členů v minulosti by pokryla Personální fond a nezbylo by téměř nic. Pokud tedy chceme mít svého faráře, musí nutně vzrůst jednak naše finanční obětavost a také i počet aktivních členů sboru. Myslím si, že sbor a především péče našeho faráře nám má co nabídnout. Jsem přesvědčen, že to, co od fungujícího sboru můžeme dostávat, nám těžko může nabídnout někdo jinde. Proto se na Vás obracíme s prosbou, abyste na potřeby sboru pamatovali. Jsem si vědom toho, že doba není vůbec jednoduchá, ale náš sbor má jedinečnou možnost znovu nastartovat svou činnost. A myslím si, že sbor ČCE v Kyjově má své nezastupitelné místo v našem životě a nebylo by dobré, kdyby po něm zbyly jen prázdné a opuštěné budovy.

Letos musíme provést zejména začištění fasády po výměně oken a provést několik drobných oprav. Dále musíme provést opravy porušených vnitřních omítek a zabývat se zateplením fary.

Na začátku roku bydlelo na faře 6 ukrajinských uprchlíku. Od 1.března se odstěhovala jedna žena se svým synem. Takže nyní na faře bydlí 4 osoby. Sbor má s nimi uzavřeny nájemní smlouvy s tím, že oproti loňskému roku jsme zvýšili jejích finanční podíl na nákladech spojených s jejich ubytováním. Prakticky se podílejí 100% na nákladech na energie a platí zatím symbolický nájem. Výše nájmu bude postupně navyšována tak, aby se připravovali na svoji samostatnost. Zatím neřešíme, jak dlouho budou na faře bydlet. Souvisí to nepochybně se situací a Ukrajině. Z důvodu obsazení fary bydlí bratr farář v malém pronajatém bytě přímo v Kyjově. Je to pro něj výrazně pohodlnější než v prostorné faře.

Sestry a bratři, přejeme Vám klidné, pohodové a požehnané prožití velikonoční doby a svatodušních svátků A Boží vedení, ochranu a požehnání do všedních i svátečních dnů.

- Jan Horák, kurátor sboru